příběh

Jak to všechno začalo…

 

Tehdy ještě mladá, naivní a nezkušená Sára chca se dostat vlakem do Nejezchleba, nastoupila do rychlíku a nerušeně dojela až do Černoděr. Nejbližší spoj nazpět jel až v úterý, a tak si v místním nádražním restaurantu objednala dvojitý likér a jala se čekati.

Tehdy ještě milý, bohabojný a černovlasý Vojtěch snažíce se najít svou životní cestu, vypomáhal v Černoděrách se sběrem bílých hroznů na mešní víno. Jistého večera zmožen prací na vinici rozhodl se navštívit tamější nádražní restaurant a vzpružit svého ducha hrou v šipky. Sotva jeho zraky přivykly cigaretovému kouři, spatřil neznámou dívku.

Sára nebyla zvyklá na tolik zájmu, který vzbudila u štamgastů restaurantu. Po čtyřiceti pěti hodinách se již přestala marně snažit vymanit se z jejich obležení a přistoupila na jejich pravidla lízaného mariáše.

Kouřila,
lízala
a pila
ostopéro.

Zdrženlivý Vojtěch našel i v nejletmějším pohledu do dívčiných očí stopy rozrušení. Rozhodl se však ještě chvíli vyčkávati, dobře rozmýšleje jak zasáhnouti. Třemi hody šipek v terč probudil svou neomylnou mušku a ve chvíli, kdy se již od stolu, kde dívka seděla s četností místních pobudů, ozývaly nešťastné vzdechy, otočil směrem tímto hroty svých šipek. Několika přesnými hody zasáhl všechny trumfy, které skrývali štamgasté ve vějířích karet, čímžto je natolik ochromil, že mohl uchopit dívku za ruku a dvanácti ráznými skoky s ní opustit restaurant.

Sára byla poněkud překvapená, když ji neznámý mladík, aniž by se jí optal, odvlekl od restauračního stolu. Nakonec však jeho zákrok uvítala, neb ji již hra v karty začínala poněkud unavovat.

(ticho)
„Jak se jmenuješ?“
„Sára.“
(pauza)
 „A ty?“
„Vojtěch.“
(dlouhá pauza)

LeDva